Nutná obrana a její použití je často diskutovanou oblastí našeho života. Každému z nás se může kdykoliv stát, že bude nucen použít sebeobranu proti napadení útočníkem. V tu chvíli je dobré vědět, v jakých mezích nám zákon dovoluje sebeobrannu vést tak, aby nemohla být kvalifikována jako nepřiměřená k útoku, proti kterému byla použita.
Pojem: Čin, jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
Podstatou nutné obrany je odvrácení útoku. Ze slov „někdo odvrací“ vyplývá, že k činu v nutné obraně je oprávněn kdokoliv.
Od vybočení z nutné obrany je nutné odlišit tzv. "oplácení“ . Spočívá v tom, že obránce nejprve útočníka znehybní, např. spoutáním a v době, kdy již z jeho strany žádný útok nehrozí, se mu začne mstít, bije ho apod.
Dva cestující v tramvaji se dostali do sporu, nadávali si a došlo k vzájemnému pošťuchování. Při této šarvátce dal první cestující druhéhu facku. V okamžiku útoku druhý cestující vytáhl z kapsy nůž a bodl prvního cestujícího dvakrát do ruky a potřetí do boku. V tomto případě nepůjde u druhého cestujícího o nutnou obranu, protože obrana byla zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku, který proti němu byl veden prvním cestujícím.
Do klenotnictví vstoupil zákazník, který si chtěl koupit zlatý řetízek. V nestřeženém okamžiku uchopil řetízek v hodnotě 4000,-Kč. Vyběhl s ním z prodejny. Prodavač se jej snažil zastavit tím, že po něm vystřelil z legálně držené pistole. Zasáhl jej do zad a těžce jej zranil. V tomto případě se jedná o vybočení z mezí nutné obrany. Protože útok zákazníka nesměřoval proti životu a zdraví, ale proti majetku! Přiměřenou obranou by v tomto případě byla hrozba zbraní nebo varovný výstřel do vzduchu.